XXV. BALLADA NA MOTIV KRYSAŘE Z HAMMELN.

To stará zvěst, ji Browning pěl,

a Julius Wolff, jiní též.

Že na ni jsem se rozpomněl,

svůj důvod má, jej nalezneš

dál, čtenáři, když čísti chceš.

Byl myší sklep juž pln a štít

i radnice, hlásného věž –

Však, panstvo, prosím zaplatit!

Muž divný přišel, nástroj měl

a s pány smluvil, večer než

by nad blízkým se chlumem ztměl,

že z domů půjde myší spřež.

I zahrál a tu začla řež!

Krys milion se za ním kmit’

a v rybník stopen, myško, běž! –

Však, panstvo, prosím zaplatit!

Leč purkmistr tu oněměl,

je smlouva s krysařem prý lež

a divný muž zas z města šel

a pískal: „Dceruško, kam jdeš?“ –

„,Nuž, hochu, rychle domů spěš‘“ –

„Ne, za píšťalkou musím jít,

ty, matko, na nás vzpomeneš!“ –

Však, panstvo, prosím zaplatit!

Ó rozuměj mi, kdo tu čteš!

Co s rozumem, kde mluví cit?

Pět můžeš jen, kdo dovedeš,

však, panstvo, prosím zaplatit!