XXV. Dnes den je poslední, co doma jsem.

Dnes den je poslední, co doma jsem.

A za hodinu budu cizincem.

Jen tento les když noha překročí

a zachmuřené mine úbočí,

už budu domovské své země prost

a v cizí zemi prosit o milost –

Domovská země kůrku nedá mi,

mne bije železnými ranami

a srdce rve mi z hrudi... Pane náš,

jenž na dno dějů mocně prohlédáš,

Ty vidíš: jak jsme mdlí a zmámeni,

posil nás nyní v chvíli loučení,

posil nás, posil! Vždyť jsme hlouček Tvůj!

A veliké nás víry nezbavuj:

Zas přelomí se ruka kovová!

Zas uvidíme střechy domova!