XXV. Dneska nebem mraky chodí

Dneska nebem mraky chodí

jako černá cikáňata,

na čele jim vojevodí

černá máma, černý táta.

Radosť je se dívať na ně,

jak se o slunéčko perou,

jako divé černé káně

o husičku zlatoperou.

Pěkná je to podívaná,

jak se slunci na šíj věší

jako veverky když z rána

sesypou se na ořeší.

A kol smíchu je a křiku

na návsi jak o veselce,

jak když kuna ve kurníku

plaší, škrtí slípky selce.

Slunce – chudák – chví se celé

jako jehně v orlím spáru,

jako děvče uzardělé

před pohledem vilných žárů.

Strach a hrůza málo platna:

starý cikán nůž již brousí

a cikánka žena statná

krk mu jako kachně rdousí.

Slunéčko se darmo brání –

Radují se cikáňata,

že dnes na stůl ku snídaní

dostane se kachna zlatá. –