XXV. Já odcházím do světa –: zapomnít žal,

Já odcházím do světa –: zapomnít žal,

až osudu zlému se zráčí,

teď v posled jsem přišel, bych s bohem vám dal,

ach, neplačte – dost mi juž k pláči.

Když hrozil mi trudů, zlých rozmarů mrak,

což rád jsem k vám zabloudil zhusta,

pak v číš jsem se díval a v sladký váš zrak

a smál se a líbal vás v ústa.

Ach, žel, že ty polibky vtělí se již

jen v zpomínky, bláhové snění – –

nuž dejte mi na cestu poslední číš

a poslední políbení.