XXV. Já přátelství se smával muže - ženy,

Já přátelství se smával muže - ženy,

mně nebylo to nikdy víc než maska,

než děravý plášť, v nějž se halí Láska,

jež shodí mumraj ve mžik vytoužený.

Jen slabá lávka přes potoku pěny,

jež pod silnějším krokem náhle praská,

hra s ohněm pouze, nebezpečná sázka,

kde ztrácíš vše a nedosáhneš ceny.

Leč nyní, nyní.., co mám, dítě, tebe,

se nebojím už... přízniva nám sudba,

hle, jak nám září bez obláčku nebe!

Jak daleko řev bolesti a vášně!

Vše mír a ticho, pohoda a hudba...

A v tom šleh blesk a zahřímalo strašně.