XXV. Jednejmež.

Nechme bratři ženám selzy a nářeky,

Nám se jen zmužilý záměr a čin hodí,

Slušně chtíce život vedsti pochválený,

Chválu dříve zaslužme si.

K dobru sjednocené mysli zapalme si,

Právo cnostimilé v srdci pocítiti

Hleďme, stejnorodé v nás nebe zjasniti;

Pak nás též nebe ujme se.

Bratři styďme se juž žíti jenom sobě,

Žijme zásvěcený vlasti život celý;

Vlasť svorná ale žij lidstvu celému zas,

Božné lidstvo celé nebi.

Styďme, styďme se dřív oddechu žádati,

Než se články ze pout hříchu pokroužily,

Nežli z pekla tenat lidstvo se vydralo,

Dřív než pravda triumfuje.