XXV. Má lampa v půlnoc zvolna dohořívá

Má lampa v půlnoc zvolna dohořívá

a v krbu ztišily se plameny –

S protější zdi se Kristus na mne dívá,

v bolestné tváři úsměv kamenný. –

A zdá se mi, že pod okny kdos zpívá

života žalm tak smutný, znavený,

že slunce shaslo – že se připozdívá,

v kahanci olej dávno ztrávený – –

a divný stesk se v srdce zvolna vtírá,

než přejde – a než zasvitne ráno,

že všude bude tiše dokonáno,

a světlo hasne, těžce zmírá.

Kol oken mých tři protáhly se Stíny.

A duše zírá v temné prohlubiny. – – –