XXV. Morálka.

V čem byl jsi zneuznán, vždy zapomeň!

v čem křivděno ti, přehlédni jen z krátka!

Můž’ bleskem býti zachvácen snad peň,

však nikdy kořen, nikdy žití látka!

O cenu tvoji může býti hádka,

však o výsledku zprávu dá jen žeň,

ty mužně třímej pravdy pochodeň

výš, krása byla od věku tvá matka!

Nechť zašlapají, zdeptají tě mnozí,

to větším stalo se a byli bozi,

co, prachu červ, chceš v nejistotě, v mdlobě?

Ať hřmí to třeba i z nejdražší ruky

v tu vřavu, hluk, v ty žití nesouzvuky,

ti jedno stačit musí: Stačit sobě!