XXV. Na zahradách pod spadalým listím

Na zahradách pod spadalým listím

vůně dřímou ještě od leta.

Smutky staré, bolesť od včerejška

na krátký jen čas je zakleta.

– Touhy všecky vždy zas rozkvetou...

Chladné stíny na zvlhlou zem lehly,

krvácejíc, slunce zapadá.

Podzimem jdeš s tichým steskem v srdci,

vzpomínáš, jak bylo za mlada.

– Touhy všecky vždy zas rozkvetou...

V opuštěná hnízda ptáci z jara

každým rokem se zas navrátí.

Jarní větry jednoho dne přijdou,

klid ten těžký z duše vyvrátí.

– Touhy všecky vždy zas rozkvetou...