XXV. Nové jaro klíčí ve mně,

Nové jaro klíčí ve mně,

cosi „Život!“ křičí temně,

zatím jdu, neb dotýká se

duše mé to jemně.

Ano! Pokud jsem a žiji

vzruchem, silou, poesií,

myslím v dobru, cítím v kráse

a se láskou spiji.

Fantomy mne oblehaly,

asketický klid mi lhaly

a ta láska, jež je žití,

mizela již v dáli!

Za cíp jsem ji řízy chytil,

za ní šílený se řítil,

teď je má a plá a svítí,

jak jsem nepocítil!

Jenž ty řádky budeš čísti

v lásce nebo nenávisti,

jedno věz – má v žití každý

jakés svadlé listí!

Přes to dále! – Život nový,

týž, jenž klíčí nade rovy

resignace – sebevraždy...

Jak? – Jen láska poví!