XXV. PANU FERDINANDU MÍSTECKÉMU-PĚČKOVI, kaplanu ve Vídni v Rakousích.

Buď vítán mi, můj Bratře drahý!

Tvé tváře posud neznám tahy,

však dávno cením hřivnu Tvou,

vímť, jak si ladíš lyru Svou.

Tvá poesie utěšená

jest v pravdě mila, drahocenna;

Ty pérem sličným zdobit znáš

ten roztomilý „Domov Náš“.

Jak jasně zlatí Tvoji lyru

Tvůj zápal pro přesvatou víru!

Jak mužně každý hlahol Tvůj

zná ctíti národ Tvůj i můj.

Měj bratrské, měj vřelé díky!

Dnes viz Své věrné společníky;

už nenaříkej: „Málo nás!“

Vždyť brzy bude více Vás!

Pěj za dne, i svit bledé luny

slyš ten Tvůj nástroj zlatostrunný;

vždy zaznívej Tvůj zvučný hlas,

vždy příhodný je na to čas.

Tvá něžná píseň sličně množí

jen chvála, čest a slávu Boží;

žij pro Církev a pro národ,

jim zpěv Tvůj vezdy bude vhod.

Jak rád Tě v kruhu pěvců vidím,

jak vděčně Tvoji přízeň klidím!

Ó, s nimi jdi a s nimi pěj,

již předem díky vlasti měj!