XXV. Proč vám nach, panenko, do tváří stoupá,

Proč vám nach, panenko, do tváří stoupá,

ptám-li se, nejste-li v líbání skoupá?

– „Panáčku, všetečka ostrouhá kolečka,

zvědavý těšínská jablíčka loupá.

V líbání můj milý vždycky si popílí,

prchaváť rozkoš se na křídlech houpá. –

Kdož může spočítat hubiček vodopád! –

láska je na počty drobátko hloupá.“