XXV. Starý kantor.

S kůrkou suchou, s sebou českou knihu,

pode páží housličky a noty,

noci nedbaje ni času sloty,

kráčel přes paseku, luh i líhu.

Cože srdce zarputilou tíhu,

nouze tlak a bídy ostré hroty

od soboty druhé do soboty?

Nedbal – housle s sebou a tu knihu!

Srostlo s ním už všechno utrpení

jak s tím lidem, jemuž tak rád sloužil

bez reptání, s chutí, bez prodlení.

Nač by srdce darmo nářkem trudil,

v neúprosný žití osud toužil?

A přec nekles’ a svůj národ budil.