XXV Umíráček zvoní,

Umíráček zvoní,

a mně je tak zima,

a tvůj obraz, má panenko,

mýma před očima.

Umíráček zvoní,

oko se mi rosí,

to snad že kněz u hrobečka

za tvou duši prosí.

Umíráček zvoní

a mně chce se spáti,

to snad že ta láska tvoje

se mi nenavrátí.

Já jsem zticha usnul,

a zvon už je němý,

to že jsi snad, má panenko,

ve chlaďounké zemi.