XXV. V hedvábném mechu pod jedlí

By Vítězslav Hálek

V hedvábném mechu pod jedlí

myšlenky mé si usedly,

a jak ten pejsek ke stádu,

srdce mé po jich příkladu.

Kolem nás mechu aksamit

v lístky a kvítky porozvit,

v nich jako s hvězdy ukáplá

rosička mrká nasáklá.

V tom jako do hor pašeři

mravenci s ranci sem zaměří:

kudy jde cesta, vědí-li,

že kol té jedle zbloudili.

Rychle se pavouk s větvice

v kývadlo změnil na nitce:

jestliže jim to lahodí,

sám že je cestou zprovodí.

Jedle si z hloubi oddychne,

šumí a náhle utichne,

pavouk se v plánech zastaví –

pašeři táhnou ve zdraví.