XXV. Vím, vše zase bude, jako bylo dříve,

Vím, vše zase bude, jako bylo dříve,

soumrak smutky snese šedou dálavou,

na květ jíní svane, do mé duše snivé,

slzy trysknou z oka, skanou na líc mou.

Vánky přijdou s vrchů – květy zimomřivé

zavrou kalich něžný, v šeři uvadnou,

moje žhavé srdce ztichne, láskou chtivé,

s nedopěnou písní, toužnou, jásavou.

Všechno zase bude, jako bylo kdysi –

smutky vstanou, křídlem vše kol ovinou,

jak ta černá mračna, jež tam v nebi visí.

A má smutná duše kapli vystaví si,

pohřbí marné touhy, uspí lásku svou,

z písní věnce svije, slzy s rosou smísí...