XXV. Volnosti dech byl vždycky v písních mých,

Volnosti dech byl vždycky v písních mých,

volnosti širý, sladký dýchal van,

rozkoše chápu šílenství a smích,

ponurý cherub není u mých bran.

Los není básníkův, by v zpěvech svých

se halil v mračno, jitřil bolest ran

a hřímal lidstvu, co je ctnost, co hřích –

má říš je zářící a hvězdný stan,

jenž na zápasící a jásající

se dívá se svým nekonečným mírem,

dech jeho nesmírný jen ovívá je.

A dí: Jen milující dá ti ráje,

jen mudřec sladký vede žití vírem,

ne prorok ponurý a hřímající.