XXVI. BALLADA NA STARÝ MOTIV O TATÍKOVI, SYNOVI A JEJICH OSLU.

Tu znáte bajku, otec se synem

jak na trh prodat hnali oslíka

a rozmoklá kol deštěm byla zem

a zimní nepohoda veliká;

syn čacky capal vedle tatíka.

Kdo potkal je, hned vraštil obličej.

Proč, blázni, pěšky? Zle jim vytýká –

Bit budeš, dělej co dělej!

I sednul táta. Mírným poklusem

jel, synek capal – to zas dotýká

se útlých duší. Rychle navzájem

pak sedl kluk, šel táta, všeliká

řeč z toho zlá až sluch jim proniká.

Hned klukovi, hned tátovi je hej

a v posled kluk i táta naříká –

Bit budeš, dělej co dělej!

Pak sedli oba. Teprv ďas to vem!

Tak týrat zvíře, líp je řezníka

juž zavolat! Jak vyhověti všem?

I vzali bidlo, jak dí kronika,

syn s tátou osla bidlem provlíká,

a do města jej nesou na prodej,

až osel zděšen žalně zahýká. –

Bit budeš, dělej co dělej!

Nic lepší není osud básníka,

on měň a střídej, jak chceš, veršů rej,

ten vraští čelo v škleb, ten utíká –

Bit budeš, dělej co dělej!