XXVI. ČAS

Čas – jako dosud nikdy – rychle pádí,

ač přetížen je ohromnými ději –

a my bychom jej popohnali rádi,

neb touhy naše ještě rychlej spějí.

Ba, my bychom jej nejraději štvali,

až pad by v prach a rozsypal své zboží,

své věci z toho spokojeně vzali

pak sám ať běží po vůli si boží.