XXVI. Jak ti říci, co mi jest tělo tvoje?

Jak ti říci, co mi jest tělo tvoje?

Květnice a chumáč hvězd tělo tvoje!

Růží záhon s lilijemi, odlesky jež hraje všemi,

hnízdo, kam chci touhy svoje snést, tělo tvoje!

Amfora jest vůní plná, jedna sladká, chlípná vlna,

kam duch hrouží se rád z bludných cest, tělo tvoje!

Výheň jisker, věčně palná hlína svatá ideálná,

v které vidím narcis věčné krásy kvést, tělo tvoje!

Závoj tenký, průsvitavý, halící taj boží slávy,

lampami jenž nebeských tkán měst, tělo tvoje!

Třpytící se mléčná dráha, v níž bod každý moře blaha,

odkud v duši padá o rozkoši zvěst, tělo tvoje!

Nápoj bohů shráněn v tvary, led, jenž hostí pekel žáry,

andělská jest léčka, pasť a lest, tělo tvoje!

Spása má, mé zatracení, moje snění, chtění, pění,

chlouba, pýcha, sláva má i čest, tělo tvoje!