XXVI. Je smavý letní, zlatoplavý den,

Je smavý letní, zlatoplavý den,

pln božské slávy;

jdu snivou nivou barvou rozechvěn

a písní trávy.

Ach, volně žíti! Z háje slyšet sem

je jásat ptáky.

V dál zvoní žito, hlinou voní zem’

a planou máky.

A vroucné srdce v šťastných prsou mých

se láskou chvěje,

mé srdce, úkryt fléten vášnivých

si píseň pěje.

Žár slunce, slunce hřeje v žilách mých,

žhne z mého zraku:

Ó ženo, spleť mi věnec na skráních

z hořících máků!