XXVI. Jsem jako poutník, před Tvým prahem stojím,

Jsem jako poutník, před Tvým prahem stojím,

jak vyhnanec ten, z ráje vyhnaná,

a na Tvé dveře zaťukat se bojím,

a chvím se bázní, plachá, bezbranná.

Jsou zamčeny Tvé dveře zámkem dvojím,

a vztyčují se – hradba ochranná –

leč před zrakem se rozstupují mojím,

zpěv zní mi vstříc a jásá Hosanna.

Mír svatý kolem vládne, usmíření,

noc rozsvítila hvězdy večera

nad bolestí a lidskou bídou denní.

A Láska smutek setřela s Tvých skrání –

zní píseň zvonů s věže kláštera –

mně vlídně kyne, dává požehnání.