XXVI. Když na doby vzpomínám,

Když na doby vzpomínám,

Kde láska květla mi:

Tu litosť mně prochvívá

Bouřnými ňadrami!

Tu mhavá slza vniká

Mi v zatemněný hled,

A v upomínce stíká

V přesladké naposled!

Jen k tobě láskou věrnou

Jsem v slasti zahořel;

Tvůj obraz blahosklonný

V mém srdci jedno tkvěl;

Tu touhy libokojné

V má ňadra vítaly,

A oči v slze hojné

Jen láskou plakaly.

Mé písně k tobě spěly

Jak růže vonný dech:

Vše struny srdce chvěly

Jen k tobě v plný vzdech.

Ach! proč jsi pomizelo,

Ty štěstí lásky mé?

Proč srdce zchuravělo

V žalosti, v trýzni té?

Juž, děvo milovaná,

Vše tobě navracím,

Ač z mnohých bolných ran já

V své duši krvácím.

Zpět všecky písně vzejmi,

Jež’s ze mne vzloudila:

Jen sladký mír dej – dej mi,

Jehož’s mne zbavila!