XXVI. Ku pohřbu vojína.

Prápory když svaté chvěly,

V čelo lev se postavil,

Smrtné zbraně strašně zněly,

A vůdce nás oslovil:

Tasil jsem meč pro vlast, krále,

V krvavý se vrhl boj,

Chrabrou myslí k české slávě

Rozrážel nepřátel roj.

„Vítězství neb smrt!“ – to heslo

Bázlivý rozhodlo spor,

Směle k vítězství mne neslo

Smrti hrůzonosné vzdor.

Nebál jsem se v kruté seči

Zhouby krvorudých děl,

Aniž na bojišti meči

Naskupených mrtvých těl.

A však smrti kruté štítem

V zápasu jsem nedostal,

Zákeřnicky raněn šípem,

Na milost jsem se jí vzdal.

Černou zradou mne přelstila,

Ohromila mysl mou,

Vavřín mi ukořistila,

Zvítězila nade mnou.

Tu kořist zas smrt navrátí,

Silnější když oděnec

Světlo-vládu její zvrátí,

Strhne její náhonec.

Smrtí smrt si sama bude,

Zahodí zbraň záhubnou,

Vší až ona moci zbude,

Hrobové se otevrou.

Branou pomsty s požehnáním

Kristus sám povede voj,

Vůdce napřed, a my za ním,

S křížem svatý počnem boj;

Osudnou uslyšíc troubu,

Smrt upadne v zoufalství

A nad ní, než přijdou k soudu,

Slavit budem vítězství.