XXVI. Marje – proč ty lesy v našich horách –

Marje – proč ty lesy v našich horách –

proč se stále zelenají?

Vždyť přec naše hoře – vždyť přec

naše bolné vzdechy znají!

V zimě v létě v zelené se roucho –

v naděje to roucho šatí,

a tím zelenější barva jejich,

čím víc těcha se nám tratí!

Podlé barvy jsou ty lesy šťastny –

v skutku blaha však nemají!

I je musí bodat marná láska,

anť „jehličky“ z nich padají!