XXVI. Myšlenka krásná zaťuká-li,

Myšlenka krásná zaťuká-li,

ó, spěš a duši zotvírej;

tať nikdy nepřichází sama,

to za ní táhne velký rej.

To jak ta první lašťovička,

když kolem okna mihne se,

ta jde se ptát jen domku tvého,

zda k němu jaro vejde se.

Zda dost je místa pod tvou římsou:

že s písničkami přiletí,

že mladou zemi květným rouchem

a vzduch ti jasnem posvětí.

Myšlenka krásná! Když jí duše

jen malý koutek dopřeje –

ó, přijde jich pak celé jaro,

že svět se v tobě ohřeje.