XXVI. Na vzkříšení zvony zvoní,

Na vzkříšení zvony zvoní,

hlasně pějí.

U dveří žena v pláči se kloní,

co že je jí?

„Spasitel vstal z hrobu, vše plno plesu,

já dítě do hrobu nesu,

to však mi v budoucím čase

nevstane zase,

nebude smát se a kvésti

zrozením jara, mrtvo mé štěstí.