XXVI. Tisíce let bloudím,

Tisíce let bloudím,

hledám prchlou slávu vlasti,

uniklou sílu její.

Tisíce let bloudím,

hledám marně,

nikde jí nenacházím!

Z duše mi rostou

krvavé květy touhy,

ze srdce květy, přání plamenné

a bílé, nyjící květy naděje!

Tisíce let bloudím,

hledám zniklou slávu,

hledám marně!

Krvavé květy touhy

rostou divoce vždy více.

Jdu v snění dále,

hledím na nebe,

sny mé plují v oblačných vlnách jeho,

ale bouř duše mé sráží mne v skutečnost.