XXVI. V mládí,

V mládí,

když krev v srdci ohnivě zpívá.

V cestu mi vyběhla klisna divá,

vztek se jí v očích kmitl;

já tenkrát silen byl,

za hřívu jsem ji chytl,

v široké bil jsem ji plece,

až zkrotla přece.

A povolnější pak,

vnesla mne někdy do oblak,

prolétala se mnou mnohý mrak.

Ohnivé měla tenkrát peruti,

však já se bál

dát se jí nésti dál;

mně jízda divá bývala po chuti.

Klisna zkrotla pak brzy. –

Teď mne ta její krotkost mrzí. –

Těkala ledabyle tam a sem

a jednoho rána,

zcela zcivilisována,

bzučivým byla komárem,

jenž nyní po kraji těká,

ale nikoho už nepoleká

a ztuční-li, kůži svléká.