XXVII. BALLATA Z POSLEDNÍCH DNŮ ÚNORA 1891.

Nu ukaž, jaký máš to nástroj, hochu?

To nejsou housle, šalmaj ani dudy,

však chceš-li mermomocí u všech všudy,

tak zahraj – ale, rozumíš, jen trochu!

Kdes podivnou tu cizí píseň sebral?

Nám stačí prosté, krátké zadudání,

pak věru přílišnou mi děláš práci.

Tak za pár let vždy s knížkou kdybys žebral,

jak dělali to naši staří páni,

druh vtíravý, věř, na své ceně ztrácí!

Ty dusíš budoucí nám generaci!

Což máme poslouchat jen tebe stále?

U čerta! Ticho! – Šílíš! – Marně, dále

on vede svou. Což hraju tobě, kmochu?