XXVII. Jak pestrá kytka rozkvet’ svět

Jak pestrá kytka rozkvet’ svět

v sváteční váze země,

sluneční jas jak boží ret

celuje tvorstvo jemně.

Co díš té kráse, již jsi shléd’?

– Je čarovné slunce, je čarovný květ,

však nyní můj údiv div divoucí jímá:

v kolébce dítě dřímá.

Jak brány ráje paže žen,

rozkoš jak sady svádí,

pták srdce pěje opojen

o věčném jase mládí.

Co díš té kráse okouzlen?

– Je čarovná žena, je čarovný sen,

však nyní jak na zázrak zrak můj se dívá:

v kolébce vesmír zpívá.