XXVII Jak starý galejník v románu romantika

Jak starý galejník v románu romantika

(– jenž ve vazbě hořk’ devatenáct let! –)

zlý vyšel na slunce, a cítil, kterak vzniká

v něm zloba šílená, jež nenávidí svět:

měl úzkost ve zraku, a bázeň, která dráždí,

a štván byl ode všech, a laskal dumy zlé.

– Minulost bez lásky a přítomnost, jež vraždí,

ni jedno objetí, ni květy uvadlé?!

Z ponuré věznice vyšel jsem dnes

a s pósou Kainovou se dívám do nebes

a slyším hrdé, zamítavé hlasy –

A galejnická krev se vzbouřila:

Tu chtěl bych zabít, jež mne věznila,

a zpytavě a slídivě jdu v massy. –