XXVII. Je smutný večer, tesklivý –

Je smutný večer, tesklivý –

Dnes celý den mé srdce touhou šílí,

mé smutné srdce zmučené –

V korunách stromů vítr teskně kvílí.

Dnes brzy s pastvisk domů hnali stáda –

Oh, něčí ruku držet v své jen chvíli,

a řeči něčí naslouchat –!

V korunách stromů vítr teskně kvílí.

Na polích smutných ohně uhasili.

Je večer smutný, na noc se už chýlí.

Zamlklý večer studený –

V korunách stromů vítr teskně kvílí.