XXVII. Kdybych rukama dosáhl

Kdybych rukama dosáhl

Až hvězdného do nebe,

Na čelák bych dolů stáhl

Jasné hvězdy pro tebe.

Neboli věda o kvítí

Trvalém nad zemský věk,

Chtělbych věnec ti uvíti

Z nevadnoucích pomněnek.

Však ti z mého srdce tísně

Mohu dáti jenom písně,

Láskou k tobě horoucí,

Bez ustání plynoucí.