XXVII. Miluji Tě, bojím se to vyslovit

Miluji Tě, bojím se to vyslovit

ve svých verších, by mne nezradily jednou,

bojím přiznat se a láskou nazvat cit,

jenž mi víru v sebe dal, mne vzkřísil, bědnou.

Bojím přiznat se a Tobě vyzradit,

že mne život volá, teď, když sady šednou,

soumrak smutky snáší – duše dí: „chci žít“ –

teď, když západ rozžal vrchů hlavu lednou.

Že mé srdce žízní, láskou nezkojeno –

hluboká je, věčná, studna života –

A já u ní stojím, volám Tvoje jméno.

Tvoje drahé jméno – nepoznávám sebe –

noc je vlahá, slavík v myrtě klokotá...

Miluji Tě... žízním... volám, drahý, Tebe!