XXVII. Noc se blíží,

Noc se blíží,

krok za krokem

jde od domu k domu;

vždy tišeji

je na silnici.

Na ní stranou stojí

vůz komediantů

s cháskou ubohou.

Kůň jeho sotva stojí na nohou.

Nelze dál.

Na voze leží

chorý patron

vychrtlý.

Vzdychá.

Vedle sedí

malá jeho dcerka

Volá chorý:

„Kde vzíti léku,

zhynu!“

Skáče dítě s vozu,

žebrá na mimojdoucích;

dostalo drobný peníz.

Běží s ním do města,

hledá lékárnu.

Našla ji:

„Zde peníze,

dejte tatínkovi lék,

sice mi umře.“

„Jaký chceš lék?“

„Nevím!“

„Kdo ti jej předepsal?“

„Nikdo!“

„Jak dlouho jedete?“

„Tři noci už,

tři dlouhé noci

o hladu, žízni!“

Po chlebě sáhl lékárník,

dítěti dal:

„Na, snad pomůže přec!“

Než přišla, dokonal muž,

nebylo chleba mu třeba.

Vrátilo dítě se zas,

přineslo bochánek zpět:

„Pozdě jsem přinesla lék.“

„Pro tebe bude snad vhod!“

„S koněm se rozdělím oň,

v rodnou snad sveze mne ves!“