XXVII. Od rána mou duší zmítá nepokoj,

By Jaroslav Vrchlický

Od rána mou duší zmítá nepokoj,

do spárů mne dravec chytá, nepokoj,

že tě večer vidět mám, těšiti se s tebou sám,

jako vichr duší lítá – nepokoj.

Zdali se to podaří, zda mi láska zazáří,

zdali usne nenasyta nepokoj?

V očí tvojich hlubině, na tvých retů rubíně

zdali zhyne, jenž mnou zmítá, nepokoj?