XXVII. PANU FRANTIŠKU NOVÁKOVI, odbornému učiteli v Morkůvkách u Klobouk na Mora...

Spasitel náš pravil jemně:

„Maličké jít nechte ke mně!"

Čím je ten, kdo dětem brání

vzíti Boží požehnání?

Přede všemi o tom věz

otec, matka, pěstoun, kněz.

Slyšte, umělcové naši,

vy-li znáte obraz krasší?

Učitel a učitelka

jako dobrá, pilná včelka,

práci svou a vzor i ret

dítkám dává za obět!

Příteli můj, zrakem vyšším

Tebe vidím, Tebe slyším,

jak Svým žákům kolem Sebe

v pravdě líčíš věčné nebe

a je učíš Boha, vlast,

nad vše statky zemské klást.

Ty je pravým zpěvem českým

ku mravům je vedeš hezkým,

aby krásnou, zbožnou ctností

vlasti byli ku radosti;

jeví jádro všech Tvých snah,

že jen : „Církví národ blah!"

Viz ty jiskry Tebou vzňaté,

v očku dítek perly svaté,

jsou to skvosty v pravdě skvělé

katolíka učitele;

skvosty ty dá u trůnu

Soudce Tobě v korunu.