XXVII. Pod horou modlit se zdála doubrava,

Pod horou modlit se zdála doubrava,

pšenice u cesty v slunci se smála,

u vršku bělela, spod stéblem hnědla,

ňadry jí do vršku pěšina vedla.

Mimo šel pocestný, v tváři měl chmuru,

pustil se pšenicí pěšinou vzhůru,

ztratil se uprostřed s vetchým svým šatem,

zpíval si ovinut pšenice zlatem.

Z očí mu proudila radost a zář,

s skřivanem do nebe pozvedal tvář.