XXVII. SVATODUŠNÍ

Let řadu zbraně vyráběla

ta pošetilá Evropa –

teď vráží do svého je těla,

hoj hurrah – po nás potopa!

Je ironický Osud tady,

jenž sleduje ji s úsměškem

a sbírá, řadí předpoklady

k dnům, které přijdou za dneškem.

Kdo silen, bije na vše strany,

kdo sláb, ten musí býti bit,

jsou staré pravdy rozmetány

je rozbit dávné víry štít,

šat kulturní je sedrán s všeho

a Lidství zbito v krvi je –

dnes podle pudu předvěkého

zde řádí člověk – bestie!

Ty srdce v evropejském těle

tak troufalé v své malosti:

sta let jsi bilo osaměle

a chvělo se vždy úzkostí –

teď rušný tep tvůj člověk slyší,

ty srdce drahé uštvané,

a k Osudu tam šeptá k výši,

ať jemu se nic nestane!