XXVII Ta vroucí píseň, vřelá moje láska

Ta vroucí píseň, vřelá moje láska

mne do snů kolébá tou nocí vlahou

a v zpěvném rytmu moji duši laská

tou melodií sladkou tak a drahou.

Jak na jaře, když zmrzlá řeka praská,

a proudy valí se, a rosnou vláhou

plá v slunci květ, a Vesna, smavá kráska,

jde s písněmi a vůní hvězdnou drahou.

Jak moře zvedá se a skvělou vlnou

mou snivou duši zaplavuje celou

a podává mi žití číši plnou.

A přec’ má ruka, jak tak po ní sahá –

ač srdce buší žhavou touhou vřelou,

ten rajský nápoj ke rtům zvednout váhá.