XXVII. Ty dala jsi mi vše, co žena dáti může,

Ty dala jsi mi vše, co žena dáti může,

vše duše lilie, vše srdce svého růže.

Ty bílé lilie, v nichž zlatý pel je něhy,

ty růže ohnivé, v nichž vášní divé žehy.

Ty bílé lilie s tou vůní srdce snivou,

ty růže ohnivé s tou divou, opojivou.

Ty bílé lilie s radosti zářným smíchem,

ty růže ohnivé tak smutné v pláči tichém.

V mých písních smísily se tyto květy dvojí,

v nich rudé lilie – však rudé krví mojí.

A v jejich pralese zřím bílé růže kvésti,

jen slabě nadchnuté červánkem svého štěstí.