XXVII. V posvátném jest pochováno lůně

V posvátném jest pochováno lůně

Mrtvé tělo Lidmilina vnuka;

Národ pláče – žalost truchlozvuká

Zní na každé srdce jeho struně.

Bratrovrah na Českém sedí trůně –

Statně vládne žezlem jeho ruka;

Myšlénka mu působí však muka:

Bratra krev že kypí na koruně!

Ach! on hořce skutku toho želí –

Na pokání za něj posvěcuje

Národu a vlasti život celý.

Musa dějin o něm zapisuje:

„Dobrým otcem, slavným panovníkem,

Rekem byl – než bratrem ukrutníkem!“