XXVII. V tiché vísce.

Je malounká a kdesi v podhoří,

však takových dost v Čechách naleznete,

ať k Šumavě neb Krkonošům jdete,

kde soused sousedu se nedvoří.

Tu chaloupka, tam statek, nádvoří,

neb chýže skrovná – netřesk na ní kvete –

uprostřed náves, cesty rozejeté...

a málokdo kde o ní hovoří.

Dům vyniká tu jenom jediný

a v něm – vždyť znáte ony typy pěkné!

ty učitelské vážné šediny!

K nim celá víska pozvedá své oči:

„Až co pan kantor tomu všemu řekne.“

A tak se vše tu kolem něho točí.