XXVIII. CHUDÁ LÁSKA.

Nebudu vám jetel kosit,

nebudu,

když budete tuze prosit,

pryč pudu.

Nebudu vám zaorávat,

nesmí večer se mnou stávat

na okamžení

mé potěšení.

Nebudu vám řezat sečku

ani víc,

lehnu sobě na kopečku

jakby nic.

Nebudu se starat o ně,

o ty čtyry vrané koně,

pokad mým není

mé potěšení.

Rozmaryje roste tady

zelená,

i chudému z boží rady

souzená.

Černé oči, otočte se,

černé oči, vyplačte se

na rozloučení,

mé potěšení!

Až já pudu jetel kosit

za hory,

budou vás ty oči prosit

na vzdory,

ty mne budou vyprovázet

a vám budou taky scházet

poctivé ruce

a věrné srdce.