XXVIII. Daleká je cesta, stíny už se dlouží,

Daleká je cesta, stíny už se dlouží,

hlava klesá slabá, nohy už neslouží.

Suchá vrba k vodě větve svoje sklání,

moje stará hlava k zemi se naklání.

Moje staré nohy, ušly jste kraj světa.

Nikdo nevzpomene na má mladá léta.

Nevzpomene nikdo – v šťastné jednou chvíli

šedivá se hlava ke mně nenachýlí:

Dávno, dávno... když jsi o mě se ucházel,

přes pole a louky domů doprovázel...