XXVIII.) Smilůj se, Bože, nademnou,

Smilůj se, Bože, nademnou,

Mé žádosti mne svádí;

A zachvacují duši mou,

K zlému skutku přivádí;

Nepozorný na tvou pravdu

Z dobré cesty se dávam;

Kdypak víc bloudit nebudu?

Bože veď mne! tě žádám.

Nenech mé srdce z vlažnosti

Dele býti nestálé;

Ať radost zakusým z cnosti,

A v dobrém zroste dále;

Tak dlouho sy mne schovíval,

Ještě mne nezavrhni;

Pomoz, abych víc neklesal,

Tvou milostí posylni.