XXVIII. Já jsem Ti neřek: Mám Tě rád!

Já jsem Ti neřek: Mám Tě rád!

Jen pohled smutný, zachvěný

Ti mohl zjeviť duše žár,

v mých ňadrech mocně tajený.

Já jsem Ti neřek: Tvůj jsem, Tvůj!

Jen ruky vřelé tisknutí

Ti jemně mohlo pověděť

mé duše vroucí pohnutí.

Já jsem Ti neřek’: Má buď, má!

A přec mé duše horký vzdech

Ti věrně mohl vyjeviť,

co zemřelo vždy na mých rtech! –