XXVIII. Ku pohřbu stařeny.

Pouť má došla cíle svého,

Marný dnes opouštím svět,

Strávila jsem věku svého

Pět a sedmdesát let;

Ach! co voda uplynul,

Pryč jest, co sen pominul.

Zpozdilý, kdo světu slouží,

A o jeho přízeň dbá,

Dnes ho líbá, zítra souží,

Pozítří ho víc nezná;

Posledně ho přestele

Na drobátko popele.

Ctnost jen a dobří skutkové

Vedou k zdroji spasení,

Jsou co vzácní pokladové

Na úrok uloženi.

Zásluhu ten velkou má,

Kdo Bohu na úvěr dá. –

Naplnili se mi dnové

Má hodinka odbila,

Musím pryč do vlasti nové,

Zde jsem si dost pobyla;

Již nemá svět pro mne nic,

Chvátám domů – nebi vstříc.

Nermutiž se duše vaše,

Že se od vás ubírám,

Dá Bůh, že po krátkém čase

Všecky zase uhlídám.

Až se potom sejdeme,

Do ráje se octneme.

Konečně vás dítky! žádám,

Žijte s otcem v svornosti,

Požehnání své vám dávám,

Varujte se zcestnosti,

Pamatujte na věčnost,

Modlitbu a počestnost.

S Bohem manželi, přátelé,

Sousedé a sousedky,

Požehnání spasitele

Přijdiž s nebe na všecky,

Duch Páně vám pokoj dej,

Anděl vás zde ostříhej.

Kriste! přijmi ducha mého,

V ruce tvé ho poroučím,

Odpust jemu viny jeho,

Za to snažně tě prosím,

V pravo někdy losuj mne,

A uved v dědictví své.