XXVIII. Lesy mlčí, podřimují,

Lesy mlčí, podřimují,

každý dech si odměří,

a tu letí čtverák větřík,

začechrá je v kadeři.

Stará sosna hlavou vrtí,

větve dospat nemohou,

a to listí zvědavostí

na buku hned na nohou.

Větřík mluví, kde co sebral,

sosny ani nevěří,

buky potřásají hlavou,

listí jen se hašteří.

Jedněm šeptá cosi tajně,

ty se kloní, tají dech,

a ty, co jsou pozdálečí,

že tu též jsou na poslech.

Čtverák jen tak napověděl,

poroučí se o les dál,

ale sosnám a těm bukům

po celý den v srdci hrál.